Zverostánek
30. 7. 2007
Učinila jsem již pár změn v Lemmyho kleci. S tím, jak rostl, jak se ochočoval a jak jsem i já, jakožto jeho potkaní maminka nabývala informace... víceméně na foru o potkanech....
Dneska jsem šla ústeckou tržnicí a málem bych už běžela k autu, když jsem koutkem oka zahlédla něco jako zverostánek... Obrátila jsem se na podpatku (tenisek) a běžela tam. "Já bych chtěla nějaký jídlo pro psy", vznesla požadavek obtloustlá cikánka. "A je to štěněěě nebo neštěněěěě?", hrála pani prodavačka zasvěcenou. "Neštěně", vybafla cikánka, zatímco já se tetelila u mňamňulád pro hlodavce. "Pepooooo!!! Tak Pepooooo! No kde seeeš? Já potřebuju čůrat, vem to za mě!", pořvávala dáma za pultíkem. Chlapec přiklusal a jal se mě konečně obsloužit. Zřejmě ovšem raději povídal, než-li obsluhoval.
Po vznesení mého požadavku (pamlsku pro potkyše) se u onoho "Pepy" vyskytlo hned několik problémů. 1) Máme něco pro potkany? Vduchu jsem se pokřižovala. "Ano, potkani jsou hlodavci, tudíž máte něco pro potkany", poradila jsem mu a zároveň jsem ztratila naději, že mi poradí. Vybírala jsem tedy sama. "Vzala bych si jedny závěsné sýrové tyčinky." Chlapci vyvstal problém číslo 2 - které jsou to ty sýrové? Tyčinky jsou totiž od Vitapolu - Kolby a jsou zepředu psané v polšitně (přehlídněme detail, že navrchu, směrem k "prodavači" byl český popisek). Zkrátka slovo "serowe" si přeložit nedovedl. "Slečno, chodíte na pívo?" "Jo, na Svijany, třináctku... a dejte mi ještě nějaké dropsy", nakupovala jsem dál. "Fakt jo? A kde to je?", kulil na mě oči. "V Plzni. Ty jogurtový si vezmu." Hledal, koukal, ale marně.... Tak se mi raději bezostyšně díval do výstřihu a naneštěstí znovu otevřel pusu. "A to jako jezdíte odsud na pivo do Plzně?" "Ne, já tam bydlim", odbyla jsem ho. Sice to aktuálně nebyla tak úplně pravda, ovšem nehodlala jsem s ním diskutovat, jelikož mi celkem úspěšně začal kazit nakupovací náladu... Podala jsem mu ty dropsy. "Ještě písek pro činčily, prosím", vzpomněla jsem si. Tento úkon překvapivě zvládl ještě před tím, než jsem ho proklela.
Největší problém byl pro něj pamlsek ve stylu bonbonů. A tak jsem se spokojila s tyčkou pro psy za 3 koruny, kterou popadl a "obchodnicky" se mi ji snažil strčit pod nos s tím, že moc hezky voní. "To bude radši všechno", hlesla jsem z posledních sil. 25 + 25 + 30 + 3. Neskutečné počty pro mladého muže. Třikrát se mě zeptal, kolik že to říkal. Zřejmě se mě snažil nějakým psychologickým tahem dostat k tomu, abych mu to spočítala. Ano, spočítala - jinak bychom tam byli dodnes. "A to tam jako máte přítele, jo?", nevzdával se chlapec. "Jo. Vrátíte mi?" "Vy jste nějaká rychlá, já myslel, že jste panna!" Bojoval, to se mu musí nechat. "Ne štír", zamumlala jsem. Nic inteligentnějšího mě v tu chvíli nenapadlo. "Pepa" se však rozesmál na celé kolo a během toho, co vyprávěl, jak jsem vtipná, jsem se mu ztratila v proudu lidí, procházejících trhem. Než se vymotal z té změti obojků, pískacích hraček a prasečích oušek, uháněla jsem už dávno k autu....
Dneska jsem šla ústeckou tržnicí a málem bych už běžela k autu, když jsem koutkem oka zahlédla něco jako zverostánek... Obrátila jsem se na podpatku (tenisek) a běžela tam. "Já bych chtěla nějaký jídlo pro psy", vznesla požadavek obtloustlá cikánka. "A je to štěněěě nebo neštěněěěě?", hrála pani prodavačka zasvěcenou. "Neštěně", vybafla cikánka, zatímco já se tetelila u mňamňulád pro hlodavce. "Pepooooo!!! Tak Pepooooo! No kde seeeš? Já potřebuju čůrat, vem to za mě!", pořvávala dáma za pultíkem. Chlapec přiklusal a jal se mě konečně obsloužit. Zřejmě ovšem raději povídal, než-li obsluhoval.
Po vznesení mého požadavku (pamlsku pro potkyše) se u onoho "Pepy" vyskytlo hned několik problémů. 1) Máme něco pro potkany? Vduchu jsem se pokřižovala. "Ano, potkani jsou hlodavci, tudíž máte něco pro potkany", poradila jsem mu a zároveň jsem ztratila naději, že mi poradí. Vybírala jsem tedy sama. "Vzala bych si jedny závěsné sýrové tyčinky." Chlapci vyvstal problém číslo 2 - které jsou to ty sýrové? Tyčinky jsou totiž od Vitapolu - Kolby a jsou zepředu psané v polšitně (přehlídněme detail, že navrchu, směrem k "prodavači" byl český popisek). Zkrátka slovo "serowe" si přeložit nedovedl. "Slečno, chodíte na pívo?" "Jo, na Svijany, třináctku... a dejte mi ještě nějaké dropsy", nakupovala jsem dál. "Fakt jo? A kde to je?", kulil na mě oči. "V Plzni. Ty jogurtový si vezmu." Hledal, koukal, ale marně.... Tak se mi raději bezostyšně díval do výstřihu a naneštěstí znovu otevřel pusu. "A to jako jezdíte odsud na pivo do Plzně?" "Ne, já tam bydlim", odbyla jsem ho. Sice to aktuálně nebyla tak úplně pravda, ovšem nehodlala jsem s ním diskutovat, jelikož mi celkem úspěšně začal kazit nakupovací náladu... Podala jsem mu ty dropsy. "Ještě písek pro činčily, prosím", vzpomněla jsem si. Tento úkon překvapivě zvládl ještě před tím, než jsem ho proklela.
Největší problém byl pro něj pamlsek ve stylu bonbonů. A tak jsem se spokojila s tyčkou pro psy za 3 koruny, kterou popadl a "obchodnicky" se mi ji snažil strčit pod nos s tím, že moc hezky voní. "To bude radši všechno", hlesla jsem z posledních sil. 25 + 25 + 30 + 3. Neskutečné počty pro mladého muže. Třikrát se mě zeptal, kolik že to říkal. Zřejmě se mě snažil nějakým psychologickým tahem dostat k tomu, abych mu to spočítala. Ano, spočítala - jinak bychom tam byli dodnes. "A to tam jako máte přítele, jo?", nevzdával se chlapec. "Jo. Vrátíte mi?" "Vy jste nějaká rychlá, já myslel, že jste panna!" Bojoval, to se mu musí nechat. "Ne štír", zamumlala jsem. Nic inteligentnějšího mě v tu chvíli nenapadlo. "Pepa" se však rozesmál na celé kolo a během toho, co vyprávěl, jak jsem vtipná, jsem se mu ztratila v proudu lidí, procházejících trhem. Než se vymotal z té změti obojků, pískacích hraček a prasečích oušek, uháněla jsem už dávno k autu....
zvěrostánek
(jirka, 7. 5. 2009 9:33)